Historie objektu Ženské domovy

Ženské domovy na Smíchově v Praze 5 byly postaveny v letech 1930 - 1933 stavitelem Ladou dle projektu architekta Hlaváčka. Stylově až přísně funkcionalistická architektura objektu nahradila na pozemku vedle Smíchovského nádraží plynárenský objekt. Ještě v padesátých letech však starší lidé tomuto domu říkali „U plynárny" nebo přímo plynárna.

Dům vybudoval spolek s názvem „Kuratorium pro zlepšení bytových poměrů mladých žen", které působilo pod záštitou Alice Masarykové, která objekt v r. 1933 slavnostně otevírala.

Za druhé světové války objekt zabrali Němci a do roku 1945 sloužil jako lazaret pro německé vojáky. Po válce se opět vrátil ženám, kterých zde žilo v 850 pokojích až 1400 najedou. Mimo pokojů jsou zde 3 velké sály, původně divadlo, tělocvična a promítací sál včetně restauračního provozu.

V letech 1950 - 1990 dům nebyl téměř udržován a chátral. Řešily se pouze havarijní stavy, například v sedmdesátých letech ústřední topení, nebo přeměna kotelny na LTO, později na kotelnu plynovou.